KEFJEROVA BABA
Kefjer byl celkem fajn chlapík se kterým se dalo celkem dobře pokecat, pokud tedy nebyl zrovna divnej a poslední dobou občas celkem divnej byl, no spíš často než občas a čím dál tím častějc.... vlastně skoro furt. Jinak jak říkám to byl fajn chlapík, kterej ani nechlastal, ani nefetoval i když permanentně vypadal že je totálně na sračky, nebo že si něco šlehnul, ale nebyl. Teda ne že by nikdy nebyl, kdysi a není to tak dávno byl na maděru denně, mrtvýmu by klidně voko vypil jen kdyby měl alespoň padesátiprocentní šanci že ten umřel na otravu alkoholem, ale jak mu zdrhli prachy a baba (jak to bývá, tak přesně v tomhle pořadí), tak se mu vrátil z toulek rozum. Bordel byl v tom že ten hajzl, myslim rozum, na svých toulkách zvlčil a vracel se domů jen tak na skok, jako třeba vychrápat se, vyčistit zuby, umejt nohy, nebo tak něco a pak šel zase někam kalit nebo co tak toulavý rozumy dělaj. Největší Kefjerův problém byl, že když byl rozum zrovna někde v řiti, nic mu nebránilo nemyslet na kraviny a nedělat je. Ne že by byl Rozum až tak nezodpovědnej hajzl, zanechal pro případ své časté nepřítomnosti zákadní instrukce přilepený na ledničce (to je někde blízko pravýho ucha), aby si je jeho podřízení Zopovědnost a Kázeň mohli, když si jdou pro večerní nášup, nebo v případě krize přečíst. Byly to dva žluté post-it lístečky, na jednom bylo napsáno NECHLASTAT a na druhém NEFETOVAT. Původně tam byly tři, ale jednou, když v televizi opakovali Třicet případů majora Zemana, odskočila si zodpovědnost pro nášup pistáciový zmrzliny a tak nezodpovědně flákla dveřma, že se třetí lístek odlepil a zapadl za lednici. Bohužel jak ukázaly události příští, to byl lístek veliké důležitosti, stálo na něm: VYSRAT SE NA KEFJEROVU BABU a tři vykřičníky. Kdyby lístek nespadl asi by to Zodpovědnost a Kázeň zvládli bez Rozumu a ten mohl klidně někde kalit se Sklerózou a se svým nejlepším kámošem Srátnavšechno. Ale je tady to kdyba a je tady Srátnavšechno, ten totiž vždycky počkal až byl Rozum úplně na kaši a začal úřadovat v Kefjerově mysli po svém. Jednou takhle Srátnavšechno pobíhal po Rozumově kanceláři, když uviděl z pod lednice vyčuhovat žlutý papírek. Sebral ho, přečetl si ho a na tváři se mu usadil maniakální škleb, řekl si „na všechno ostatní budu srát bez papíru, ale na tohle ne“ a šel vyhledat do kartotéky spis Kefjerovy baby. Tak tohle je jaksi stručný nástin toho jak to vypadalo s Kefjerem, když to shrnu, celkem kurevstvo co? Nechci vás tu ale otravovat Kefjerovou diagnózou, chci vám vyprávět příběh, kterej je tak dojemnej, že se vám spotěj oči od slz, tak bacha. Kefjera jsem poznal v šaškárně kam jsem se sám dostal za jistých pohnutých okolností, o kterých se tady nechci moc šířit. Snad jen to, že mě přestalo bavit že jsem denně vylitej jak váza a že jsem začal zjišťovat že s tím svoje okolí neskutečně seru a vůbec to už nebylo ono. Kefjer přišel do šaškárny vlastně kvůli tomu samýmu. Zjistil že bez prachů a bez baby to chlastání a fetování už není ono a že Rozum při svejch občasnejch návštěvách mu v tom dělá pěknej bordel. Prostě harmonie v hajzlu. Když jsem viděl Kefjera poprvý, ležel na posteli s hadrem na tlamě a zpod hadru se ozývalo tiché skučení. Zařval jsem „nazdar“ a skučení zesílilo. Pak jsem zahlédl jeho první pohyb, nastartoval ruce, ale použil je jenom k takové pitomosti, aby se chytil za hlavu, která beztak bezpečně spočívala na polštáři a skučel dál. Tak jsem se ho zeptal co to cvičí za divnou jógu, načež odhrnul z hlavy hadr a upřel na mě své dvě zkrvavené a ztrápené oči. Nejdřív jsem si kladl otázku jak se sem vůbec dostal takhle zřízenej, když tady dávaj dejchat málem i návštěvám. Vysvětlení mi podal sám Kefjer a to čtyřmi slovy „mám migrénu ty čuráku“ řekl a pokojně si s hadrem na držce skučel dál. Nechal jsem ho skučet a šel spravit ostatní o tom, jakého pošuka nám sem dodali. Vedle kolegy Le Blanca, který již druhý měsíc bojoval se střídavými úspěchy s heroinovým spánkem, takže teď byl schopem vnímat i tři hodiny denně, jsem tu začínal mít pěknou zbírku, jenom mě trochu mrzelo že je to trojlůžák bez přistýlky a další exponáty lze získat pouze výměnou. Jinak byl klid, lehké skučení a decentní chrápání jsou věci, které dokážu skousnout daleko líp než třeba smradlavý ponožky. Ostatní spolublázni přijali zprávu o novém cvokovi s povděkem a všichni se šli na Kefjera podívat. Samozřejmě že šli postupně aby Kefjera nerozrušil pohled na moc lidí najednou, přičemž nezapomněli jako správně vychovaní chovanci hlasitě pzdravit a při odchodu prásknout dveřma, což Kefjera rozrušilo jako kráva a začal na nás řvát ať jdeme do hajzlu a na spoustu dalších zajímavejch míst. Zatímco jsem s ostatními blázny běžel hledat mapy abychom věděli kam to vlastně máme jít, Kefjer zjistil že tu migrénu přeřval a že už ho palice nebolí. Chvíli to vypadalo že je všechno v pohodě, ale pak začal v kefjerově hlavě pobíhat Srátnavšechno se složkou kefjerovy baby a bylo všechno v hajzlu. Srátnavšechno využil toho že Rozum šel kalit se Sklerózou a vzali sebou migrénu, která už měla všeho toho řvaní fakt plný zuby a Zodpovědnost s Kázní se zrovna koukali na rodiný pouta. Tak měl Srátnavšechno Kefjerovu mysl jen pro sebe a začal mu v ní hlodat Kefjerovou babou. Z venku to vypadalo asi takhle, Kefjer začal zase skučet, ale jinak, artikulovaně. Když ho člověk pozorně poslouchal zjistil že skučí o svý zdrhlý babě, za chvíli ho člověk ani nemusel poslouchat pozorně a po nějakým čase ani nechtěl, ale já musel, byl jsem s nim na pokoji. Le Blanc se dokonce probral ze svého postheroinového komatu natolik, že zjistil že se do něj už nemůže vrátit, ač si to po pár hodinách poslouchání Kefjerova skučení toužebně přál. První den byl skučící Kefjer na ránu, druhej na dělo a třetí na zabití. Jako by si uvědomil že se nad ním stahují mračna násilí, na chvíli toho nechal. To se totiž zrovna vrátil rozum z tahu, zjistil co tam Srátnavšechno udělal za děsivej bordel, šíleně se nasral, seřval Srátnavšechno, který na to s úsměvem sral, přikázal mu ať jde dělat svojí práci a sere na Kefjerovu babu, načež šel chrápat. Není divu že po tom všem měl Kefjer v palici pěkně nasráno a nějakou dobu na všechno příkladně sral. Takhle to probíhalo dál až jsem si na to já i ostatní blázni postupně zvykli. Já jsem navíc musel překousnout že v naší cele kromě mě, Le Bjanca a Kefjera ještě čas od času pobývala i Kefjerova baba. S Kefjerem byla ještě jedna potíž, byl hektik, nedokázal nic dělat v klidu a s mírou. Když posiloval, tak se vždycky vyřídil jak zvíře a pak dva dny skučel na posteli, naštěstí ne o babě, jedl tak že se přežral jako dobytek a jednou, když držel dietu málem chcípnul hlady. S jeho babou to bylo stejný, měli jsme takový nejasný obavy že když se vysere na tu svojí babu, udělá to samý i s ostatníma babama a stane se z něj buzna. Kefjer se ale na svojí babu nikdy nevysral i když mu to všichni radili a ona na něj zatím srala jak na placatej šutr, spolu s movitým náhradníkem, kterýho si našla asi dvě hodiny po tom co Kefjerovi flákla veřejema před nosem. Vůbec mu nedošlo že od něj zdrhla v tu samou chvíli, co zjistila že od něj zdrhly i prachy. A tak se v tom Kefjer plácal a plácal, až se zdálo že se z toho konečně vyplácal a pustili ho z šaškárny. Mě pustili taky a asi o měsíc dřív než Kefjera a od té doby jsem o něm neslyšel, až do dneška. Okolnosti za kterých jsem se s ním znovu setkal mě opravňují abych o něm psal v minulém čase, protože je tady velká pravděpodobnost, že se s Kefjera minulost za chvíi stane. Sedí totiž na zábradlí Nuselskýho mostu, vedle jsou pohozeny nůžky na plech, kterými se prostříhal ochranou bariérou, v jedné ruce tubu prášků, která by spolehlivě vyřídila fotbalovou jedenáctku a ve druhé pistoli, nenechává nic náhodě. Nevím kterého blba napadlo zavolat zrovna mě, když jediný co Kefjer chtěl je mluvit s Kefjerovou babou, která nebere telefon. Přmýšlím co dělat, a mám jen jeden nápad, upřímě řečeno zdá se mi ještě trochu pošahanější než Kefjer a pět jeho klonů dohromady, ale co přinejhorším se trochu proletí a když spadne na hlavu tak se mu zas tak moc nestane. Chvíli dělám že telefonuju a pak zavolám na Kefjera „máš to blbý, baba na tebe sere, prej máš klidně skočit a nenadělat při tom moc velkej bordel. Ten její novej starej dělá u komunálu a zrovna dneska uklízí pod nuselákem, tak tě o to prosí aby nepřišel pozdě na večeři, prej že maj rajskou a tu von rád“. Okamžik pravdy, Kefjer přemýšlí a já si připravuju foťák. Nakone ten šílenec sáhnul do batohu, vytáhl lano a se slovy „máš pravdu je to pinda, ale steně, když už jsem tady, tak si skočim“ si začal jeden konec lana kolem kotníků a druhý k zábradlí. „Jen doufám že jsem si nevzal moc dlouhej špagát“ povídá a skočil. Tem bastard by fakt připravenej na všechno.